Moje první EFT terapie s malým klientem

Po absolvování kurzu praktik EFT II.stupně, jsem chtěla získat certifikát, který byl podmíněn napsáním příspěvku, kde budu popisovat nějaký případ. Hned jsem proto napsala kamarádkám, která chce tuto terapii zkusit.

   Jedna kamarádka mi odepsala : „Jestli si troufáš vyzkoušet na nás EFT, tak syn     “Adámek” ( vymyšlené jméno dítěte), má zánět středního ucha, včera mu píchali obě uši a má zánět dutin. Myslíš, že by to šlo vyťukat?“Odpověděla jsem, ať hned druhý den přijedou.

   Druhý den dopoledne přijela kamarádka se Adámkem (asi 3 roky) i jeho mladším sourozencem, nejstarší chlapeček byl ve školce. Chvíli jsme si povídaly s maminkou o problému, jako- kdy se to stalo poprvé, (když byla maminka v nemocnici s nejmladším synem a Adámek dostal rýmu, kterou mu “tatínek špatně vysával“, a později to propuklo v zánět dutin), jak se při tom cítí, co u toho prožívá.

Nejdříve jsem zjistila, jak moc  to maminku trápí, (určit na stupnici od 1 do 10) a pak jsem začala ťukat  :

 -lítost, že bych vzala jeho bolest na sebe

– naštvaní, že tatínek Adámkovi  nedokázal vysát nos

 -lítost, že kdybych byla doma, tak bych mu to odsávala sama

 -naštvání, že jsem neudělala nic špatně

 -strach, že když  Adámek dostane rýmu, tak se to zhorší na zánět dutin

    Oba chlapci si zatím hráli, ale po očku nás pozorovali.

   Když jsem vyťukala vše co maminku trápilo, řekla jsem ji, ať si vezme Adámka  na klín. Pohodlně se usadil a já jsem se ho začala ptát, jak se jmenuje – neřekl mi to, ale maminka mi jeho jméno prozradila.

   Musím se přiznat, že jsem celou předešlou noc přemýšlela, jak se Adámka  budu ptát, aby mi prozradil, jak velkou bolest  má v oušku (tedy přirovnat od 1 do 10) a napadl mě opravdu skvělý nápad, z kterého jsem měla velkou radost – aby mi to ukázal roztažením ručiček – „Jak velkou rybu chytil?“

   Podívala jsem se na Adámka a požádala ho, aby mi ukázal jak moc ho ouško bolí?! Ukázal mi velkým roztažením ručiček „Tááákhle“ (jako by chytil tu největší rybu) a  tak jsem začala pomalu ťukat.

   Po prvním vyťukání jsem se ho zeptala znovu na bolest ouška, ukázal „takhle“ a jeho ručičky se značně přiblížily ( tentokrát chytil malého pstrouška). Celou dobu jsme se domlouvaly beze slov, tedy já se ptala a chlapeček mi gestikuloval. Pokračovali jsme dál v ťukání, a když jsem se ho znovu zeptala na bolest ouška, tak ukázal asi „tak“, jeho ručičky dotýkaly (jeho drobnými dlaničkami by neproplula ani maličká sardinka!)

   Nemusím popisovat radost, kterou jsme obě prožívaly a maminka jen dodala : „Ale já jsem mu nenapovídala ?!?!“ Odpověděla jsem : “A takhle to ťukání funguje….!”

   Ťukání se Adámkovi  líbilo, byl  klidný a líbilo se i mladšímu bráškovi, který za námi několikrát přišel a také poťukával brášku tu na hlavičku a na ručičku….

 Druhý den jsem kamarádce napsala abych se dozvěděla, jak se Adámek cítí a dostala jsem tuto odpověď : „Adámek vypadá naprosto zdravě , děkujeme za pomoc…Jo a dnes mi říkal : “Mami, ta paní říkala, že máme zase někdy přijet, tak pojedem ?! “

Adámkovi se dříve objevoval zánět 1- 2x do roka, od té doby se zánět neobjevil.

Pokud máte nějaké dotazy : napište mi

Marie Kostelecká

Napsat komentář

Close Menu