Blog

Jednoho dne jsem potkala paní ze sousedství a začaly jsme si povídat. Nejdříve jak se má ona, a potom jak se mají její dcery. Když mi začala vyprávět o mladší dceři, skoro plakala. Chodí do třetí třídy a má prý problémy ve škole, je z toho smutná a nemůže jíst ani spát. Slzám se neubránila, když říkala, že se holčička zmínila i o tom, že by si sáhla na život. Nabídla jsem jí, že bych si o tom s její dcerou mohla popovídat a pokusit se jí pomoci. Říkala, že by byla moc ráda, kdyby jí to alespoň trochu pomohla.

Druhý den přišla „Anička“ (vymyšlené jméno) a začala mi vyprávět, jak se pohádala s kamarádkou, která proti ní poštvala ostatní děti ze třídy. Trápilo ji, že jí kamarádka pomlouvala, zradila, odkopla, mlátila a řekla jí, že je zlá a blbá čarodějnice….
Bála se, že by to mohlo přijít znovu a rodičům se svěřila dokonce i s tím, že už nechce žít.
Bylo jí líto, že to rodiče odnesli, a že za všechno může ona.
Vysvětlila jsem jí, jak budu poťukávat na jednotlivé body, které jsem jí ukázala a lehce poťukala.
Když jsem jí vše objasnila, napadlo mě, že při nádechu si má představit, jako by za okny byl papírový drak, který se pouští na podzim a ona ho bude odfukovat.

Začaly jsme:
„I přestože mám LÍTOST, že Eliška proti mně poštvala „děcka“, mám se ráda a přijímám se.“
SJS : 10 – 5 – 1,5 – 0
Při výdechu vždy vyfoukla hodně vzduchu a představovala si, že odfukuje draka do dálky a do výšky, a ten je pak menší a menší.

„I přestože mám LÍTOST, že mě Elina- agresor ve třídě – ublížila a zradila mě, mám se ráda a přijímám se.“
SJS : 9,5 – 5 – 0

„I přestože mám ZLOST, že se to všechno stalo, mám se ráda a přijímám se.“
SJS : 10 – 1,5 -0

„I přestože mám ZLOST, že přemýšlím o sebevraždě, kvůli Elině, mám se ráda a přijímám se.“
SJS : 10 – 7 – 3 – 0
Při posledním „největším výdechu odfoukla draka do tak velké dálky, že z něho zbyla úplně malá tečička, až tam nezbylo nic.

Když jsem se jí ptala, co když ji budou děti zase zlobit, odpověděla mi – „Ať si dělaj, co chtěj!“
Nakonec se opět zhluboka nadechla a řekla mi: „ Mě to tak HROZNĚ pomohlo! “

Druhý den jsem potkala maminku s tatínkem i s jejich usměvavou dcerou, zeptala jsem se jich, jak se mají, a tatínek mi říkal: „Vy jste nám ji úplně vyměnila, to je zase ta naše šťastná „Anička“. Maminka mi řekla, že dcerka krásně spí a jí, a už nemá špatné myšlenky. Od té doby uplynul už rok, a když „Aničku“ potkám, vždy se na mě vesele směje.

I tentokrát terapie EFT skvěle pomohla, pokud máte i Vy nějaký problém, neváhejte a napište mi.